Stupnice pro měření síly (rychlosti) větru.

Každý den slýcháte v televizi a rozhlase ve zprávách o počasí informace o síle větru. Pojmy jako čerstvý vítr nebo slabý vítr nejsou poetické výrazy. Tyto pojmy zavedl v 19. století Francis Beaufort[boufért].

Kontraadmirál britského námořnictva Francis Beaufort se narodil 7. května 1774 v County Meath (Irsko) v rodině reverenda Daniela Augusta Beauforta (farář v Navay) a zemřel 13. prosince 1857 v Londýně.
Od 13 let Beaufort pobýval na moři jako stevard britského námořnictva. Již od mládí měl zálibu v meteorologii; již jako kadet si ve svých 16 letech začal vést pravidelné meteorologické záznamy. Vedle informacích o síle větru obsahovaly zápisy také informace o počasí. Beaufort vytvořil vlastní kódování, kterým označoval počasí.
V červnu 1805 byl ustanoven velitelem plachetnice, která byla pověřena plavbou do oblasti zátoky Rio de la Plata v Jižní Americe. Na palubě této válečné lodi sestavil v letech 1805 - 1808 stupnici pro odhad síly větru na moři. Toto kódování bylo v roce 1833 přijato jako oficiální značení v britském námořnictvu. V roce 1935 přijala mezinárodní konference upravenou formu tohoto kódování pro výměnu meteorologických údajů. Tak zvaná Beaufortova stupnice byla v britském námořnictvu od roku 1838 povinně používána pro všechny zápisy do lodních deníků.

Jeho původní stupnice z let 1805-1808, stejně jako stupnice z r. 1838 se však týkala pouze odhadu síly větru na moři a byla rozčleněna podle počtu a druhu plachet při plavbě soudobé fregaty. (Nejnižší stupeň znamenal nemožnost plavby, nejvyšší vichřici, při níž nemohla být rozvinuta žádná plachta.) Teprve značně později byly realizovány snahy stupnici kvantifikovat i upřesnit s ohledem na vývoj lodí. Charakter povrchu moře, který umožňuje odhad síly větru podle vlnění mořské hladiny jako kritérium výskytu určitého stupně Beauforta zavedl až v r. 1927 německý kapitán P. Petersen.
Za dobu svého používání Beaufortova stupnice prodělala množství změn, které reagovaly na aktuální potřeby měření síly větru. Např. v roce 1946 International Meteorological Committee rozšířil počet stupňů na 17 (z původních 12 stupňů) a definoval stupně rozsahem rychlostí větru měřených ve výšce 10 metrů nad povrchem. Tím byla Beaufortova stupnice síly větru změněna na Beaufortovu stupnici rychlosti větru.

Výhodou stupnice je její praktičnost, představitelnost a použitelnost bez jakýchkoliv přístrojů.

Níže jsou uvedeny dvě tabulky s popisem, jedna pro souš a druhá pro vodní hladinu.

Zdroj: Český hydrometeorologický ústav

Λ