• Co je vexilologie?

• Jaký je rozdíl mezi vlajkou a praporem?

• Jak má být vlajka (prapor) vyvěšena ve svislé podobě?

• Jakými právními předpisy je definována podoba a používání našich státních symbolů?

• Jak vznikají prapory obcí

• Kdo a kdy má povinnost vyvěsit státní vlajku?

Co je vexilologie?

Vexilologie je pomocná věda historická, obdoba heraldiky, která se zabývá studiem vlajek a praporů. Zabývá se jejich podobu, historií, funkcí, symbolikou, způsoby používání atd. České vexilology sdružuje Česká vexilologická společnost, založená pod názvem Vexilologický klub v roce 1972, která je členem Mezinárodní federace vexilologických společností (FIAF).

Λ

Jaký je rozdíl mezi vlajkou a praporem?

Současné české právní předpisy o státních symbolech, v rozporu s vexilologickým názvoslovím i předchozími předpisy, už nepoužívají pojem "prapor", ale "napodobenina vlajky". Naproti tomu u symbolů krajů a obcí se užívá nevhodně pojem prapor, což zejména u malých obcí vede k mylnému dojmu, že má jít o slavnostní bohatě zdobený prapor se znaky, doprovodnými nápisy a letopočty, třásněmi apod. po vzoru praporů spolkových. Ve skutečnosti však jde o symbol samosprávné územní jednotky (obce), který je adekvátní symbolům státním. Pokud použijeme dikci zákonů, museli bychom konstatovat například , že před budovou úřadu byla vyvěšena státní vlajka a krajský prapor, což je z odborného hlediska nelogické.

Základní rozdíl mezi vlajkou a praporem je čistě technického rázu podle způsobu jejich vyvěšení:

Vlajka se vztyčuje na stožár, vlajkové ráhno nebo vlajkovou žerď (např. na zádi plavidel) pomocí lanka, ke kterému je připevněna úvazem, v novější době též karabinkami. Závazný je u ní poměr stran daný právním předpisem.

Prapor je charakteristický tím, že jeho list je pevně připevněn k žerdi. Je na ni navlečen tzv. rukávem a u slavnostních typů praporů, které se vyrábějí zpravidla v jednom exempláři (například vojenské bojové prapory, spolkové a cechovní prapory), bývá k žerdi ještě připevněn hřeby.

U praporu není poměr stran závazný, přesto se doporučuje, aby se co nejvíce blížil poměru stanovenému závazným předpisem. U velkých praporů, vyvěšovaných například ve svislé podobě na budovách, se tradičně doporučovalo, aby délka nepřesahovala šířku více jak trojnásobně. Klín u české státní vlajky či její napodobeniny musí vždy dosahovat do středu symbolu, nejedná se o rovnostranný trojúhelník, jak se na první pohled zdá!

Kromě vlajek a praporů se v praxi také však můžeme setkávat s korouhvemi různých typů.

Zpravidla se jedná o korouhve s příčným, kolmým nebo křížovým ráhnem. Obvykle vyžadují vzhledem ke svému svislému uspořádání specifický přístup ke grafickému řešení, a proto nejsou pro vyvěšování státních symbolů nejvhodnější. Znásobují totiž možnost zamotání listu korouhve do lanka či někdy dovolují nežádoucím zachycením ráhna o lanko nebo stožár otočení listu do stranově nesprávné podoby.

Λ

Jak má být vlajka (prapor) vyvěšena ve svislé podobě?

Je-li nezbytné z technických důvodů vyvěsit státní vlajku nebo její napodobeninu ve svislé podobě, činíme tak obvykle jen ve výjimečných případech, například při absenci stožáru nebo žerdě. V takových případech musí být z hlediska pozorovatele, který se dívá na zdobený objekt (dům, předsednický stůl v sále, apod.), vždy vlevo ta část vlajkového listu, která je v jeho základní, tj. vodorovné poloze nahoře. U české vlajky je proto při jejím svislém vyvěšení vždy vlevo z hlediska pozorovatele bílý pruh. Stejnou zásadu uplatňujeme u všech současně vyvěšovaných státních symbolů různých států. Některé státy, které na své vlajce mají státní znak nebo jinou figuru výslovně ve svých právních předpisech tuto eventualitu řeší - znak se pak obrací o 90, aby zůstával ve své základní poloze, a tedy byl čitelný (například Slovensko). Nikdy se však nedopustíme chyby, když vlajku vyvěsíme i v místnosti bez žerdi v její základní vodorovné poloze. Předchází se tak možným nedopatřením a neúmyslným záměnám vlajek (například nizozemské a jugoslávské, polské a indonéské apod.).

Také u malých stolních praporků (vlaječek) je vhodnější vodorovné vyvěšování, tedy v základní podobě.

Mějme na paměti, že účelem vlajky a praporu je, aby vlály, či aby bylo vlání jejich umístěním alespoň napodobeno, což při svislém vyvěšení zpravidla nejde. Více informací o tomto způsobu vyvěšení vlajek a proč se nedoporučuje naleznete v této samostatné sekci.

Λ

Jakými právními předpisy je definována podoba a používání našich státních symbolů?

Státní symboly České republiky jsou definovány zákonem č. 3/1993 Sb. v platném znění, o státních symbolech České republiky. Jejich používání je v současnosti nově upraveno zákonem č. 352/2001 Sb. v platném znění, o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Používání české státní vlajky na plavidlech řeší vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 277/2000 Sb. v platném znění, o způsobu a důvodu vyvěšování, umístění a velikosti státní vlajky České republiky a jiných vlajek použitých na námořním plavidle nebo rekreační jachtě (o užívání vlajek).

Bohužel právní normy České republiky neupravují podrobněji používání vexilologických symbolů různého stupně a je nutné se spoléhat na vžité mezinárodní zvyklosti, diplomatické protokoly apod.

Pamatujme si především, že při výzdobách vlajkami a prapory právních subjektů různého stupně (státy, kraje, města, městské části, mezinárodní organizace, společnosti a firmy) mají vždy přednost symboly státní.

Pro přípravu výzdoby veřejných prostranství a místností je proto zapotřebí vycházet ze státních symbolů, které se umísťují na čestné místo. Je zásadně nevhodné, aby se vexilologická výzdoba, při které se používají státní symboly, přizpůsobovala svojí velikostí či tvarem existujícím vlajkám firemním či dokonce reklamním. Vždy tomu musí být naopak. Je-li nezbytné použití takových vlajek, je možné instalovat je odděleně od státních symbolů, kterým však zůstává vyhrazeno čestné místo. Předejde se tak neúmyslným projevům neúcty ke státním symbolům.

Λ

Jak vznikají prapory obcí

V posledním desetiletí, díky obnovené samosprávné úloze obcí, vznikly v České republice stovky nových vlajek Jejich úkolem je přispět k vyjádření svébytnosti českých obcí - základních územně správních jednotek státu.

Obce, které symboly samosprávy ještě nemají, buď samy vypracují návrhy znaků a praporů nebo se obracejí na zkušené heraldiky a vexilology nebo grafická studia, která se takovou činností zabývají. Ke zdařilé podobě symbolů obce patří ale víc než výtvarná zručnost. Ani heraldika a vexilologie se totiž neobejdou bez znalostí historie a současnosti našich regionů, a nepostradatelné jsou i vědomosti ze stejné problematiky z jiných zemí. Jedním z nejzákladnějších kritérií pro vznik nového praporu je jeho snadná rozpoznatelnost a především nezaměnitelnost s jiným, již existujícím symbolem.

Návrhy předložené podle zákona obcích (č. 128/2000 Sb. v platném znění) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky posuzuje její podvýbor pro heraldiku a vexilologii, složený z našich předních heraldických a vexilologických odborníků, a který také připravuje definitivní a závazné odborné slovní popisy nových znaků a praporů. Doporučené symboly pak uděluje předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím a příslušné dekrety předává osobně starostům obcí několikrát ročně při slavnostním aktu.

Λ

Kdo a kdy má povinnost vyvěsit státní vlajku?

Státní vlajku musí vyvěsit subjekty jako kraje, obce, městské obvody a části, školy, státní, kulturní a vědecké instituce nebo třeba nejvyšší úřady či soudy na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků a při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Všechny fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv. Zvláštní pravidlo platí i pro vztyčování a snímání vlajky, které je dáno zákonem. Mělo by se tak dít bez jakéhokoliv přerušování a při tomto procesu se státní vlajka nesmí dotýkat země.

Povinností je vyvěšovat vlajky ve státní svátky. V ostatní a významné dny tato povinnost není zákonem dána, ale je na místě, aby se vlajky vyvěšovaly i v tyto dny. Vlajky ale mohou být vyvěšeny permanentně, i to zákon výslovně uvádí slovem „může“, tudíž to není povinnost, ale z pohledu národní hrdosti doporučeníhodná záležitost.

Státní svátky
• 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu
• 8. květen – Den vítězství
• 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
• 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa
• 28. září – Den české státnosti
• 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu
• 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii

Ostatní svátky
• 1. ledna – Nový rok
• mezi 20. březnem a 23. dubnem - Velký pátek
• mezi 23. březnem a 26. dubnem - Velikonoční pondělí
• 1. května – Svátek práce
• 24. prosince – Štědrý den
• 25. prosince – 1. svátek vánoční
• 26. prosince – 2. svátek vánoční

Významné dny
• 16. ledna – Den památky Jana Palacha
• 27. ledna – Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti
• 8. března – Mezinárodní den žen
• 12. března – Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO)
• 28. března – Den narození Jana Ámose Komenského
• 7. dubna – Den vzdělanosti
• 5. května – Květnové povstání českého lidu
• 15. května – Den rodin
• 10. června – Vyhlazení obce Lidice
• 27. června – Den památky obětí komunistického režimu
• 11. listopadu – Den válečných veteránů

Λ

Na této rubrice spolupracuje: